Neochota Čechů (1/2)

Mgr. Namiko Sakamoto


Co si to dovoluji, že začínám s ošklivým názvem?

Na tento název jsem přišla zcela automaticky.

Češi, s nimiž jsem se nově seznámila, se mě skoro vždycky ptali…
Japonka?
Máte to tady těžký, že?

Češi jsou líní a neochotní…

Musím být vděčná, že Češi vnímají Japonsko velice pozitivně.
Na druhé straně, víte, pravda je vždycky někde mezi.

Jsou Češi líní? 

Neznám všechny Čechy, ale když musím shrnout stručně, řekla bych, že jsou pragmatičtí než líní.
Na pracovišti jsou líní, protože je práce nebaví. Smysl práce nenajdou nikde. 
Ale jinde jsou velice šikovní a cílevědomí. 
Vědí, jak postavit dům, jak opravit a sestavit motorku, kde přesně seženou potřebné kvalitní zboží levně, vyrábí 3D modely, umí sehnat levné letenky a sestavit krásný zájezd bez marže cestovky, umí organizovat různé kulturní a zábavní akce atd.

S druhým bodem „neochota“ se setkávám často, ale odhaduji, že méně než Češi s Čechy.

Jako Japonka hovořící česky připadám mnoha Čechům sympatická, proto jsou lidé docela ochotní mým žádostem / prosbám vyhovět.
Samozřejmě je potřeba umět „poprosit“ a poté hezky „poděkovat“. Pokud jde o pracovní záležitost, řádně zaplatit. Bez těchto kroků bych byla jenom nafoukaná podvodnice.

Pokud se dívám na věci z druhé strany, nejsem moc úspěšná v obchodní sféře.

Když mám schůzku spolu s klientem nebo zastupuji velkou společnost, Češi se kě mně chovají odpovídajícím způsobem. 
Ale když jsem sama jako fyzická osoba, vypadám zbytečně mladě a také vypadám, že mám zájem o módu než podnikání, občas narazím na neochotu lidí.

Konkrétní příklad neboli výsledek mého drobného průzkumu, tedy pokračování příště, děkuji.