Upgrade na „paní magistro“ ✨
Namiko Sakamoto

Bez titulu jsem pouhá “cizinka”.


Mgr. Namiko Sakamoto

V Česku je naprosto běžné, že oslovujeme někoho titulem a píšeme tituly všude před i za jménem.

Tituly napoví, kdo jsem?

V podstatě tady v Česku ano.

Když jdu někam poprvé, na začátku jsem pouhá cizinka.

Jakmile vytáhnu osobní doklady či nějaké průkazy (krom cestovního dokladu), jsem jiný člověk, tzv. paní magistra.

Občas mám pocit, že jsem si mohla dopřát jako magistra lepší zacházení.

Jak vnímají tituly Češi?

Domnívám se, že lidé, kteří nemají tituly, je považují za zbytečnost. 

„Když někdo umí, tak to umí i bez titulu.“

Je pravda, že někdy vyhrála praxe nad titulem.

Ve výrobním závodě mě často operátoři (dělníci), technici nebo ajťáci volali „Namiko“ a okamžitě začali s tykáním a slangovou mluvou (také se ženami). Kdybych byla jen magistra z univerzity bez znalostí českých reálií, neuměla bych s nimi vést konverzaci.

Trochu přeženu, ale párkrát „Ty vole“ a jsem součástí nějaké skupinky, a to vážně pomáhá i pracovně. Když je někde nějaký problém, v závodě jsou problémy celkem furt, ti noví kamarádi mi vysvětlí situaci srozumitelně nebo mi řeknou kam mám běžet, abych zjistila další informaci. Je to obrácený svět Kafkova. Vím, kam a jak.

Pomohlo mi to také na jednání s odboráři. 

Zlatá hospodská praxe!

Další praxe s literáty. Umět mluvit trochu archaicky a sem tam vložit přechodníky, tím jsem získala i skromnou důvěru starších profesorů. Mluvit gramaticky správně a „až moc“ se také občas vyplatí.

Jinak jsem dostudovala univerzitu ne pro titul, ale jak ukazují různé kauzy, občas lidé mají za potřebí ulovit titul, aby vypadali dobře nebo se kvalifikovali na danou pozici.

Kdysi dávno na jednom úřadě, kam zpravidla chodí všichni cizinci, jsem vedla dlouhý rozhovor a poté mě pochválil úředník, že umím dobře česky.

Odvětila jsem mu, že jsem magistra, po pětiletém studiu bych měla česky umět na nějaké úrovni.

Úředník se kroutil hlavou.

„Moji nadřízení (Češi) s titulem Mgr. vůbec neumí česky, proto.“

Aha. 

Často dostanu pochvalu, že umím česky, když řeknu jen „Dobrý den“. Je to lichocení. 

Ten den jsem měla radost, že mou češtinu někdo vážně vnímal a porovnával s Čechy ve svém okolí se stejným titulem jako já.   

Jen si nezapomeneme s kamarády dělat srandu, že jsem byla ráno magistra, ale večer jsem skončila jako magor (že jsem se dostala do maléru a nevím, co s tím…).

Čeština je hravá a zábavná, viďte😉

WebWavelife with Namiko Sakamoto

Život na webu s vlnkou Namiko Sakamoto

WebWavelife with Namiko Sakamoto

Život na webu s vlnkou Namiko Sakamoto